STANDARD
Anglický špringršpaněl
(ENGLISH SPRINGER SPANIEL) je symetricky stavěný pes,kompaktní,silný,nejvyšší a
stavbou těla nejcharakterističtější ze všech pozemních španělů.
HLAVA
Lebka je středně dlouhá,poměrně široká,mírně zakulacená,na předělu mezi
mordou a čelem je čelní stop,rozdělený podélnou rýhou,která směřuje k týlnímu
hrbolu,kde se ztrácí.Týlní hrbolek nemá být příliš výrazný.Líce jsou
ploché.Obličejová partie je úměrně dlouhá v poměru k lebce,široká a
hluboká,dobře tvarovaná pod očima,velmi hluboká a čtvercová u pysků.Nozdry jsou
dobře vyvinuty.
CHRUP
čelisti jsou silné,s nůžkovým skusem a úplným chrupem.
OČI
středně velké,mandlového tvaru,nevystupují ani nejsou zapadlé,bez třetího
víčka,s klidným výrazem,tmavě oříškové barvy - světlé oči jsou nežádoucí.
UŠI
lalůčkovité,dostatečně dlouhé a široké,těsně přiléhající k
hlavě,nasazené ve výši očí a dokonale osrstěné.
KRK
dostatečně dlouhý,silný a svalnatý,bez volné kůže,lehce klenutý,zužující
se směrem k hlavě.
TRUP
silný,ani ne příliš krátký nebo dlouhý.Hrudník je hluboký,dobře
vyvinutý,žebra pružná,bedra dobře osvalená,silná,mírně klenutá a pevná.
OCAS
nízko nasazen,nikdy by neměl být nesen nad úrovní zádě.Je dobře osrstěný a
živě se pohybuje.Úměrně kupírován.(v zahraničí a v poslední době i u nás se
dává přednost dlouhému proutku)
HRUDNÍ KONČETINY
rovné,se silnými kostmi,lokty těsně přiléhají k tělu.Zápěstí je silné a
pružné.
PÁNEVNÍ KONČETINY
rovné,správně úhlené,stehna jsou široká,svalnatá a dobře vyvinutá.Hrubá hlezna jsou nežádoucí.
OSRSTĚNÍ
srst je hustá,rovná,odpuzující vodu,nesmí být hrubá.
ZBARVENÍ
černobílé,hnědobílé nebo tyto kombinace s pálením
 |
 |
 |
 |
VÝŠKA
přibližná výška je okolo 51 cm (Klub chovatelů stanovil výšku MAXIMÁLNÍ
a tou je 52 cm)
POHYB
velmi charakteristický,s výraznou kadencí předních končetin - při pohledu z
boku je vidět vysoký krok s přímým pohybem dopředu.Pohyb pánevních končetin
směřuje přímo pod tělo v jedné linii za hrudními končetinami.Při pomalém pohybu
má velmi krátký krok a pohybuje se mimochodem.
CHOVNÉ PODMÍNKY
VÝSTAVNÍ OCENĚNÍ:
minimálně VELMI DOBRÁ,obdržená po dosažení jednoho roku jedince
LOVECKÉ ZKOUŠKY : PODZIMNÍ nebo LESNÍ ZKOUŠKY SLÍDIČŮ a to minimálně ve
II.ceně,známka z hlasitosti minimálně 2
DKK : rentgenové vyšetření kyčelních kloubů na dysplasii u jedince,který
dosáhl věku nejméně 12 měsíců
Pes i fena musí mít chrup úplný,skus nůžkový,výška 49-52 cm.Uchovnění je možné po dosažení věku 18 měsíců,přičemž fena může být naposledy kryta v den svých osmých narozenin.
Co se týče uvedené výšky,až donedávna u nás byli jedinci nad 52 cm prakticky vylučováni z chovu.Paradoxní je,že země původu plemene takovéto omezení nezná - v zahraničí se výška běžně pohybuje okolo 55 cm a pokud je pejsek celkově kompaktní,nikdo se nad tím nepozastavuje.V poslední době se i u nás výšková hranice začíná posouvat,oficiálně je ale maximum stále oněch 52 cm,takže i nadále záleží na tolerantnosti rozhodčích.Většina z nich už vyšší jedince nepenalizuje,ale najdou se i vyjímky..
 |
||
PŮVOD
Anglický špringršpaněl je nejstarším pozemním španělem,pocházejícím (jak už název napovídá) z Velké Británie.Už od 16.století byl anglickými panovníky využíván při lovu drobné srstnaté zvěře,ale jako samostatné plemeno byl uznán až v roce 1902.Jeho "křestní jméno" springer (SPRING = SKOK) se odvozuje buď od toho,že byl využíván při lovu tzv. skákavé zvěře,nebo od toho,že při navětření zvěře a jejím sledování vyskakuje do výšky ve snaze spatřit kořist,anebo prostě od toho,že špringři velice rádi a dobře skáčou.
 |
 |
Už v roce 1903 došlo k rozdělení chovatelů na dvě skupiny - první preferovala pouze lovecké vlastnosti bez ohledu na exteriér,výsledkem čehož byl pak vznik pracovního špringra,tzv. FIELD TRIALERA. Druhá skupina sice šlechtila psy s zejména s ohledem na exteriér,nicméně s nimi většinou i lovecky pracovala.Trialer se od moderního špringra liší hlavně obdélníkovým tvarem těla,nízkými končetinami,kratší srstí a klínovitou hlavou s vysoko nasazenýma ušima.
 |
 |
V Americe se chovatelé značně odchýlili od standardu a postupem času vyšlechtili tzv. americký typ,který se od anglického liší zejména spáditou hřbetní linií,menším podílem bílé barvy pokud možno bez tečkování a hlavně velmi bohatým osrstěním.Tento typ špringra,stejně jako field trialera v ČR neuvidíte,nicméně i u nás je zřetelný odklon od původních,méně elegantních jedinců k modernímu typu špringra.Zatím však pouze pár jedinců dosahuje úrovně kvalitních zahraničních psů.Proto pokud si chcete pořídit špringršpaněla a mimo jiné s ním chodit na výstavy,eventuelně se věnovat chovu,zajímejte se o rodičovský pár a pokud možno i další předky (slušný chovatel se rád pochlubí), a také doporučuji navštívit nějakou výstavu.Rozdíly mezi jednotlivými odchovy jsou někdy značné a pečlivým výběrem rodičovstva můžete předejít případným nemilým překvapením.
|
|
|
|
|
|
|
|
starší typ ASS |
moderní typ |
americký typ |
POVAHA
Anglický špringršpaněl je přátelský,veselý pes,sportovně založený.Je také velmi učenlivý a inteligentní (podle autora knihy Inteligence psů je špringr na 13. místě ze 79 hodnocených plemen.Pro srovnání kokršpaněl je na 18.,welššpringršpaněl na 31. a clumberšpaněl na 37. místě).Toto plemeno dospívá plně až po druhém roce života,takže je dobré nepřetěžovat ho v mládí přehnanými nároky (jak psychickými,tak fyzickými - to ovšem neplatí pro výcvik poslušnosti!!!pokud zde něco zanedbáte,tak si Vás velice brzy "omotá okolo prstu").Každý špringr miluje vodu (kromě té ve vaně) a vrhá se do ní za každého počasí.Další oblíbenou radovánkou je sníh,ve kterém dokáže předvádět dokonalé "válecí kreace" - (bohužel špringr si tuto zábavu neodpustí ani tehdy,napadne-li sněhu jen poprašek na vrstvě bláta a výsledkem většinou bývá nucená důkladná koupel..)Pro páníčky dbající o dokonalý vzhled sebe i svého psa je to někdy o nervy,zvlášť pokud vlastní jedince,který se o náklad špinavé vody nebo bláta ze svého kožichu rád s milovaným "vůdcem smečky" podělí.Špringršpaněl je vůbec pro každou rošťárnu (asi i proto si bezvadně rozumí s dětmi) a pokud mu nedopřejete dostatek pohybu a vzrušujících podnětů,pak musíte počítat s tím,že on si zábavu najde sám.......a výsledek se vám zaručeně líbit nebude!!
Špringršpaněl patří
mezi lovecká plemena,u kterých se vlohové vlastnosti upevňují i požadavkem na
absolvování loveckých zkoušek (v ČR to musí být zkoušky vyššího typu,tedy
minimálně Podzimní nebo Lesní ).Musíte proto počítat s tím,že v každém
špringrovi dříme potencionální lovec (o tom se mohou koneckonců přesvědčit
majitelé "městských" jedinců - o víkendových pobytech na venkově téměř
žádný špringr neodolá volně pobíhající drůbeži....).Na vycházkách v
zazvěřených oblastech se mohou vydat za zajímavou kořistí nebo po stopě i dost
daleko,nicméně při správném výcviku lze docílit jejich návratu v
"přijatelném časovém limitu" (na zkouškách se za ovladatelného a
poslušného psa považuje jedinec,který se vrátí do dvaceti minut a naopak je velkou
chybou,pokud ho stopa nebo dokonce zvěř nezajímá).Takže pokud váš miláček zmizí
v dáli (a v ideálním případě u toho ještě pěkně hlasitě štěká),pak se
můžete dvacet minut utěšovat tím,jakéhože máte lovecky nadaného psa a uvažovat o
absolvování zkoušek (nebo se taky můžete nervovat za jak dlouho a jestli vůbec se
vrátí,popřípadě trnout hrůzou,kdy narazí na příliš horlivého
myslivce....).Rozhodnutí,jestli vám rozesmátá tlama a nadšený výraz v očích
vracejícího se "mizery" stojí za zvyšování adrenalinu v krvi,nebo jestli
ho v rizikových oblastech budete mít na vodítku,to už je jen a jen na vás!!
Pokud se rozhodnete psa nebo fenku uchovnit,máte v podstatě dvě možnosti: buď si psa
dát vycvičit k nějakému myslivci - nejpohodlnější,ovšem někdy finančně
náročná záležitost - navíc nevýhodou je,že ochotných myslivců není zas tak
moc,navíc metody některých jsou značně na pováženou (nejsou ojedinělé
případy,že pes sice zvládl zkoušky,ale byl "zlomený".Někdo totiž
používá parforsní,tj.nátlakový výcvik i u psa,který je citlivý a jemný.Pokud
dotyčný člověk nerozezná bázlivost od neochoty vykonat určitý cvik, je neštěstí
hotovo.Pokud seženete ochotného myslivce,který používá nátlak jen v opravdu
nutných případech,zná dobře povahu ASS a navíc vám třeba zkoušky s pejskem
složí sám - pak máte vyhráno. (při hledání tohoto vzácného druhu držím
upřímně palce!!)Druhou možnoastí je psa si vycvičit sám.Budete ovšem potřebovat
spoustu času,pevné nervy (a občas i žaludek),prázdný mrazák a umění
improvizovat.Na vysvětlenou - na mrazáku skladujete zvěřinu - na venkově nebo v
Interlovu koupeného králíka,bažanta,kachnu - vše samozřejmě neoškubané a
nevykuchané.Před výcvikem dotyčnou hrůzu necháte rozmrazit,natáhnete pár
vleček,párkrát hodíte kachnu do vody a posléze vrátíte v o něco (někdy o dost)
horším stavu zpátky na mrazák.Opakujete do naprosté nepoužitelnosti.Pokud bydlíte
vě městě a potřebujete trénovat v místním parku,je nutné se pohybovat na méně
navštěvovaných místech - vysvětlovat mamince s malým dítětem,která s děsem v oku
hledí na vašeho špringra přinášejícího právě z ozdobného rybníčku mrtvou
kachnu (navíc,když na hladině plavou téměř ochočené kachny parkové),že kachna je
mrtvá už dlouho a navíc je koupená,to už vyžaduje značnou výmluvnost.Určitou
statečnost musíte prokazovat i při natahování vlečky se zajícem - věřte,že
jakmile "odložíte" svého psa za křoví (aby neviděl,kam zajíce
schováváte),objeví se v do té doby liduprázdném parku spousta psů,pokud možno dost
velkých,kteří se za vámi okamžitě vydají s úmyslem sebrat tu zajímavou
věc.Následujících scénářů je víc - buď se psem zápolíte sami,nebo se na obranu
kořisti postaví i váš špringřík (záleží na tom,jak pes zvládá odložení,ale
nutno přiznat,že nechat se obrat o králíka cizím vetřelcem,to si nechá líbit
opravdu málokterý).Pokud se do celé záležitosti vloží i majitel cizího
psa,můžete se připravit na docela zajímavý vývoj situace.A když už se podaří
vlečku v klidu natáhnout a pejsek ji perfektně vypracuje,tak v okamžiku předání se
zpoza rohu vynoří.....policista na koni nebo bez,mateřská školka,důchodkyně
krmící sýkorky....časem si můžete dosadit další varianty.Pak nezbývá než rychle
sebrat psa,králíka a svojí osobu a rychle vyklidit pole.Maskovací metody s výkřiky
typu: "jéžiš,podívejte se,co to ten úplně cizí pes přinesl" většinou
nebývají úspěšné,protože špringr v takovýhle případech odmítá hrát cizího
psa a věrně se drží těsně u nohy,popřípadě si před vás neustále předsedává
s výrazem "co blbneš,vždyť JÁ to dělám dobře" !
Jednu disciplínu je ale nutné cvičit přímo v nějaké honitbě,pokud možno v dobře
zazvěřené - a to je slídění.V tomto případě se stejně musíte domluvit s
nějakým chápavým myslivcem - někde vás pustí za to,že uznávají vaši snahu
složit zkoušky,jinde třeba zase na oplátku pomůžete při brigádách
apod.Zkušenost,kdy si pes sám najde,vypíchne a prožene nějakou zvěř, je opravdu
nenahraditelná.
Metod výcviku je samozřejmě víc a my "nemyslivci" si vypomáháme,jak to
jde,navíc dnes jsou již psí školy nebo cvičáky,kde vám se základními problémy
při loveckém výcviku pomohou.(My jsme prvního psa cvičili sami,ale vždy po třech
nedělích jsme dojeli za jedním obětavým myslivcem,který nám provedení disciplín
zkontroloval,poradil co ještě a jak vylepšit a samozřejmě s námi prochodil svou
honitbu).
Vzhledem k aportovací
vášni většiny špringrů se nabízí dlouhá řada činností,kterými můžete
zpestřit vycházky nejen svému pejskovi,ale i sobě.Hledání a přinášení
ztracených předmětů je další atraktivní zábavou,u sklerotických a roztržitých
osob téměř nutností (pozor,poněkud nevhodné při kempování,můžete být nemile
překvapení tím,co váš pejsek našel v cizích stanech a pěkně to uložil do vašeho
spacáku!)
Agility je pro špringry jako stvořená,některé obvzlášť temperamentní jedince je
občas trochu problém přesvědčit o nutnosti absolvování trati s pomalejším
páníkem,jsou i takoví náruživci,kteří odmítají pustit na parkur jiného psa.
Flyball,jogging,tanec se psem,běhání s cyklisticky zaměřenými majiteli (pokud ovšem
nevyžadujete bezduché klusání těsně u kola,to špringra brzo přestane bavit -
ideální je jízda v terénu,kde si pes stihne slídit okolo,eventuelně může nahnat
páníkovi zajíce těsně před kolo ...),všechny tyhle činnosti anglický
špringršpaněl v pohodě zvládá.
U nás se špringr využívá zatím nejvíce jako lovecký pes,v zahraničí je jeho
obliba daleko větší a nachází uplatnění jako společník sportovně založených
lidí.V některých zemích se cvičí i na vyhledávání drog a výbušnin a také jako
záchranářský pes - to vše svědčí o jeho přizpůsobivosti a ochotě se učit.
PÉČE
AŠ patří mezi odolná plemena a dobře snáší ubytování v kotci (za předpokladu,že je se svým pánem v každodenním kontaktu),odchov v bytě je také bezproblémový,pouze se může stát,že časem přijdete o nejpohodlnější místečko na gauči (pokud ovšem patříte mezi odolné majitele,které neoblomí ani sametový pohled a podávaná packa,pak se nemusíte bát).Péče spočívá zejména v pravidelném česání (četnost závisí na výskytu čumbrků,trnitých keřů,klíšťat,eventuelně různých "voňavých" zvláštností v místě vycházek),vhodná je také střihová úprava.Ta je v každém případě nutná na výstavy,ale je velmi praktická i pro běžný "provoz",protože pes se daleko lépe udržuje (vystříhávají se tlapky,spodní strana krku,vrchní třetina uší a zadní strana hlezen) a také vypadá elegantněji.
Dobré je věnovat pozornost uším,protože špringři jsou jako všechna plemena s převislýma ušima náchylní na záněty zvukovodu - preventivní vykapávání uší vhodnými kapkami je rozhodně na místě. Spousta špringrů ráda potápí hlavu pod vodu,takže u těchto vodníků může při nedostatečné péči docházet k zánětům velmi často.Zanedbáváním léčby dochází časem ke srůstům zvukovodu a k výraznému zhoršení sluchu!