Home Novinky O nás Něco víc o ASS Naši pesani Výstavy Fotogalerie Štěňata Odchovy In memoriam Kontakt Odkazy Kniha hostů

Jak jsme ke čtyřem špringrům přišli...

Když jsem se v prosinci roku 1971 narodila,rodiče s největší pravděpodobností netušili,že do rodiny místo roztomilé holčičky přibyl budoucí kynologický "element".Už od útlého dětství jsem důrazně dávala najevo svou nespokojenost s tím,že v rodině chybí pes.Poté,co rodiče pochopili,že ke štěstí kromě nich a starší sestry potřebuji i něco dalšího,snažili se mě podvést -  postupně kačerem Donaldem,kotětem,králíčaty a kůzletem u babičky,občasným svezením na oslíkovi a (ta hrůza!!) nakonec i mladší sestrou!!

 

Tyto průhledné a bohužel dočasné aktivity mou dětskou duši pochopitelně nemohly uspokojit,nicméně jsem musela vydržet až téměř do svých jedenácti let.Tehdy jsme odcestovali do vzdálené Lybie,kde se nacházely smečky divokých psů a kde jsem měla spoustu volného času.......Psí maminky byly k naší dětské partě velmi tolerantní (k čemuž nepochybně přispěly značné zásoby proviantu,kradeného doma v lednici..) a nechali nás lézt do svých nor,vyhrabaných v tvrdém písku a hrát si s jejich štěňaty.

Po návratu do Prahy už mi bylo třináct a tudíž moje argumenty podpořené kynologickou praxí z ciziny měly daleko větší váhu,navíc se k neustálému naléhání přidaly i obě sestry,takže nakonec do rodiny zavítal zlatý kokříček Rony. (sice mám dodnes podezření,že na rodiče nejvíc zapůsobila moje výhrůžka,že pokud nepořídí psa,odstěhuji se do psího útulku,ale účel světí prostředky,že..:-)   )

Roneček byl takzvaný bezpapírák,majitel (myslivec od Mariánských Lázní) údajně kryl pejskem,který byl vyloučen z chovu. (později jsme se dozvěděli,že to byl zřejmě pes vyloučený proto,že byl agresivní a tuto vlastnost předal poměrně slušnému počtu štěňat - co je na tom pravdy,nevím,faktem je,že Roneček byl trochu svérázný..)
Postupem času se pochopitelně stal vůdcem smečky a nás děti vůbec nebral v potaz,což nám ovšem vůbec nebránilo v tom,abychom ho nekriticky zbožňovali.Připravil nám spoustu perných chvilek,neustále se vytahoval na větší psy,proháněl všechno živé včetně vrabců a vos,které bravurně překusoval ve vzduchu,sežral na co přišel,vyválel se v čemkoli,co dostatečně smrdělo a na chatě pravidelně přinášel zakousnuté slepice a kachny.Prostě s Ronečkem byla fakt sranda....

 

Bohužel nejen člověk stárne a já na těch třináct let,které jsme společně prožili,nikdy nezapomenu.
Roneček navždy odešel v roce 1997.

Už v roce 1995,když jsem pláchla z rodného hnízda,jsme se s mým "mužským protějškem" rozhodli,že si pořídíme pejska.Volba nejprve padla opět na kokršpaněla,ale pak jsme jednou v parku uviděli špringra a bylo rozhodnuto - začali jsme zjišťovat cokoli o tomhle plemeni a brzo jsme věděli,že jak exteriérově,tak povahově je to pes pro nás jak stvořený.Koncem srpna 1996 jsme si domů přivezli Daníčka.
Mrňous,který byl jediným klukem z devíti štěňat,se brzy zotavil z " vojny",kterou mu denně připravovaly jeho mnohem aktivnější sestřičky.Možná to bylo i tím,že hned po přijezdu začal olizovat láhve od piva,připravené v předsíni na vrácení.

 

Daníček se dost rychle přizpůsobil "chodu" domácnosti...

 

Už čtrnáct dní po odběru jsme s talentovaným štěňátkem vyrazili s partou vodáků na desetidenní dovolenou - naučil se tam plavat,stanovat,večer trávit u ohně nebo za špatného počasí v hospůdce - prostě všechno,co správně socializovaný pes potřebuje k životu.(K té socializaci nutno započítat odbourávání Daníčkových sklonů k alkoholismu,které vyvrcholily převrhnutím a zkonzumováním lahve vaječného koňaku,po kterémžto zážitku mrně prospalo celou noc a den,zatímco my pátrali po "psí záchytce"..:-))   )

 

 

Když byl Daníčkovi rok,rozhodli jsme se pořídit mu kamaráda - jak jinak než špringršpaněla.Po delším shánění jsme objevili inzerát chovatelské stanice Z Obřího dolu a hned jsme si jeli vybrat.Z plánované hodinové návštěvy v Peci pod Sněžkou se vyklubalo tříhodinové martyrium,protože pejsků bylo pět a všichni byli pochopitelně úžasní.Nakonec jsme výběr zúžili na tři,protože jsme chtěli pejska o něco strakatějšího a pokud možno (v budoucnu) většího,než je Danda.Nějaké úhlení,předhrudí,délka uší,hloubka hrudníku - o tom jsme v té době neměli ani páru,takže jsme Nika (Ajaxe) nakonec vybrali podle nejhezčí lysinky.
 

Takhle nám je přinesli ukázat

 

 

Když jsme Nika po dalších třech nedělích přivezli domů,Daníček nejdřív nechtěl věřit vlastním očím,že NĚCO TAKOVÉHO tu teď bude taky bydlet,ale už v noci přišel na to,že s mrnětem je sranda.Bohužel jejich nejoblíbenější zábavou byly zpočátku honičky po bytě,kdy Nik probíhal pod postelemi a Daníček,který se tam už pochopitelně nevešel,mu nadbíhal PŘES postele.Když vám uprostřed noci skočí dospělý špringr na břicho,je to docela zážitek,ale pro mě bylo daleko horší,když jsem v noci šlápla na nějakou pískací příšeru,kterou mi narafičili do cesty.Tenhle zvuk spolu s mým výkřikem děsu většinou oba výtečníky vybudil ještě k větší aktivitě a v domnění,že panička si v noci hodlá pohrát,se mi jeden pověsil na nohy a druhý na noční košili.To pochopitelně vedlo ke ztrátě rovnováhy a potácení se po místnosti v zoufalé snaze najít vypínač a zbavit se obou piraň.Že jsme přitom šlapali po dalších pískacích příšernostech,nemusím ani dodávat.Dodnes nepochopím (a beru to jako nespravedlnost),že tohle noční rodeo  nechávalo páníčka klidně spát!!! (probral se jen jednou,když mu řádící psiska shodila na hlavu štafle připravené na druhý den kvůli malování,ale to se jen zeptal "co blbnete" a usnul -  mám podezření,že tehdy utrpěl otřes mozku..:-)) )
Faktem je,že se dvěma špringry je dvojnásobná legrace,a vzhledem k tomu,že my páníčci jsme taky poměrně trhlí,tak jsme si spolu móóc pěkně užívali....

 

na chatě s páníkem v přestrojení (zřejmě kříženec Tarzana s Krakonošem...)

 

Nik mě učí plavat " na čubičku".....

 

Když byly Nikovi dva roky,sebrali jsme odvahu a navštívili s ním první výstavu.No a protože jsme dostali titul res.CAC,tak jsme ve vystavování pokračovali,až nakonec Nik získal titul Český šampion.
Pak jsme složili Podzimní a Barvářské zkoušky (o peripetiích loveckého výcviku psa ve městě se zmiňuji na stránce "NĚCO VÍC O ASS" a protože i DKK byla v pořádku,stal se náš Ajax z Obřího dolu CHOVNÝM PSEM! První nevěstou se stala Cedra z Dobříčské skály,které se 16.6.2001 narodilo šest holčinek a jeden kluk v CHS z Lipových dolin

"Lipová štěňátka" jsme párkrát navštívili a když pak v kotci zbyla poslední fenečka Sydney,tak jsme se s chovatelem dohodli,že si jí občas půjčíme na "rozmazlování" na víkend....

 

...tak jsem si říkala,že bych si nějaké to mrně hned vzala...

 

K "půjčení" Sydney došlo jen jednou.....v říjnu roku 2001 jsme ji totiž naložili a odvezli na chatu na víkendový pobyt,který jsme chtěli spojit s návštěvou výstavy v Českých Budějovicích (pochopitelně jsme nejeli vystavovat,nýbrž fandit).Z fenečky se vyklubalo chytré a miloučké štěňátko,takže když jsme jí v neděli vraceli a ona se za námi smutně koukala skrz pletivo,aspoň já jsem byla rozhodnutá ji tam nenechat.

 

Spící,zatím ještě vypůjčená Sherinka na výstavě v Českých Budějovicích.Pavel se tu ještě usmíval,protože ani netušil,co mně už bylo jasné...

 

Vzhledem k tomu,že čas na ukecání páníka se smrsknul z předpokládaného týdne asi tak na čtyřiadvacet hodin (taky byl z té špringří holky nějak na měkko),tak už v pondělí odpoledne byla u nás doma - přesně v den svých čtyřměsíčních narozenin...
Když přijela,tak se suverénně rozhlídla po bytě a zřejmě spokojená se uložila ke klukům na pelíšek - ovšem jen do té doby,dokud jí Daníček s Nikem neukázali,kde se odpočívá DOOPRAVDY...

 

špringří pelíšek...tedy teoreticky...

 

Musím přiznat,že ačkoli o inteligenci Danyho a Nika jsem nikdy nepochybovala,Sherinka (tak jsme si ji totiž přejmenovali) mě dost překvapila.Jako správná "ženská" totiž kombinuje svojí chytrost s mazaností a v případě nutnosti i velmi nevinným pohledem.Navíc má pochopitelně skvělé učitele,takže veškeré rošťárny,ke kterým se ti dva dopracovali během svého života,okoukala (bohužel pro nás) za několik málo dní....
Jedinou vyjímkou bylo zpočátku plavání.Ačkoli se do vody pokaždé hrnula,tak jakmile ztratila pevnou půdu pod tlapkama,vysadila nějak zadní nohy,takže zatímco předníma zoufale plácala do vody,zadní část těla pomalu klesala ke dnu.Vypadala vždycky jako malý,potápějící se kolesový parníček (pochopitelně přezdívka Titanik byla v té době dost používaná).Tohle období trvalo asi týden,pak zvolila jinou taktiku - pomalu kráčela ve vodě tak dlouho,dokud celá nezmizela pod vodou.Když to udělala poprvé,konsternovaně jsem zírala,jak se její bílá lysinka stále vzdaluje od hladiny....v okamžiku,kdy jí zřejmě buď došel vzduch,nebo jí voda "vytlačila",se s obrovským bubláním vynořila a stylem Titanik se doplácala ke břehu.Naštěstí i ponorkové období trvalo jen krátce,dnes už skáče do vody po hlavě a plave jako ryba a já už nestojím na břehu připravená servat ze sebe svršky a jít ji zachraňovat.

 

takhle se vynořuje špringří ponorka..

 

Další pouze Sherinčinou specialitou je pozorné sledování televize (zatím jsme nepřišli na její oblíbený pořad,sice k radosti mých synovců štěkala na Pokémony,ale nevím,jestli jí spíš nelezli na nervy..) a zpočátku při jízdě autem i pozorování zapnutých stěračů - kluci spali na zadním sedadle a ona seděla uprostřed,upřeně zírala na přední sklo a kývala se v rytmu stěračů jak kobra.Teď už jí to naštěstí tak atraktivní nepřipadá.
Sherinka zatím nevypadá zrovna jako typicky špringršpaněl,takže jí láskyplně přezdíváme Šerka-příšerka,nicméně doufáme,že bude aspoň trochu po svém tatínkovi,který taky vypadal téměř do roku a půl jako žirafa křížená s velbloudem a nakonec je z něj docela fešák... (pravda,Sherinka ještě někde získala "kus" dinosaura a čínského naháče)...
I Sherry má pochopitelně svoje stránky,nicméně fotky "ze života" najdete hlavně na stránkách FOTOGALERIE..Chystáme se složit nějaké zkoušky,oběhnout prá výstav a pak začneme hledat nějakého pěkného ženicha..:-)
 

Umístění téhle fotky si Pavel vymohl,aby prý všichni viděli,jak dopadne chlap,který si pověsí na krk prdlou ženskou a tři psy......

 

---

2004

Jak je vidět z předchozích vět,měli jsme to všechno pěkně nplánované...ale člověk míní a příroda mění.....se Sherrinkou jsme nakonec celkem úspěšně absolvovali pár výstav,složili s ní ZV a začali se připravovat na PZ s tím,že pokud to zvládneme,že se poohlédneme po nějakém tom pěkném ženichovi.Nic zlého netuše jsme si už 12.12.2002 nechali zaregistrovat název chovatelské stanice - TIFERET.Naše naděje ohledně štěňátek vzaly za své po nucené Sherrinčině kastraci v lednu r.2004 -ale to ještě nebylo to nejhorší.U Sherrinky se objevily epileptické záchvaty a navzdory intenzivní léčbě,po sérii dlouhotrvajících záchvatů nám 1.5.2004 umřela.Poslední těžký záchvat už byl zřejmě nad její síly a my jsme s Pavlem jen vděční,že poslední dva dny mohla strávit v naší nepřetržité přítomnosti,byť na kapačkách a pod silnými sedativy,a že nás ušetřila onoho těžkého rozhodnutí a odešla z tohoto světa sama,když nám tiše vydechla v náručí.Pohřbili jsme jí na chatě,kde tak strašně ráda prováděla svoje lumpárničky a musíme jen doufat,že snad to psí nebe opravdu existuje....

Samozřejmě,že jsme se pokoušeli dopátrat původu tohoto onemocnění,absolvovali jsme všechna možná vyšetření,včetně speciálního neurologického na klinice Jaggy v Brně - vzhledem k tomu,že nebyla zjištěna žádná jiná možná příčina,byla epilepsie u Sherrinky klasifikována jako idiopatická (bezpříčinná) a tento druh se řadí mězi epilepsie dědičné - o to více nás to zaskočilo,vždyť otec i matka jsou v pořádku.Časem jsme zjistili,že na epilepsii zemřel ještě jeden pejsek,který měl se Sherrinkou společného jednoho z předků. (Sherrinky dědeček je Rick z Lovparku,matkou druhého pejska je Rommy z Lovparku)Na celou záležitost jsme upozornili poradce chovu a doufáme,že k ní bude přihlížet při eventuelním výběru budoucího rodičovstva.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a zjištění,kolik špringrů u nás má v podstatě "podobný" rodokmen, jsme se rozhodli,že pokud si ještě někdy pořídíme špringra,budeme se "snažit o nepříbuznost" na české ASS.Samozřejmě,že ani to není stoprocentní záruka absolutního zdraví,ale pro nás to je důležité.Představa,že bych doma měla opět epileptika - u spousty zvířat onemocnění probíhá relativně v pohodě,psi můžou mít i pouze dva tři záchvaty do roka a většinou se dožívají i vyššího věku.Většinou......určité druhy epilepsie bohužel mají drastický průběh a končí fatálně navzdory léčbě.Velice mě roztrpčil inzerát,který jsem kdesi četla - někdo prodával labradora,který trpěl epilepsií,s tím,že je to nenáročné (!!) onemocnění....My jsme probděli spousty nocí (záchvaty se většinou dostavují při usínání a probouzení),kdy se záchvaty opakovaly po dvou až třech hodinách,přičemž pokaždé byla Sherrinka v bezvědomí,se silnými křečemi (měli jsme co dělat,abychom jí oba udrželi),pokaždé s pokakáním a počůráním - ke zklidnění došlo prakticky až po podání rektálního Diazepamu - a po probuzení zmatenost,bolesti svalstva a viditelný strach z něčeho,co nemohla pochopit...nemyslím si,že bychom něco podobného zvládli znovu.......:-(

---

Nicméně po holčičím elementu se nám v naší smečce začalo stýskat brzy - zpočátku jsem brouzdáním po zahraničních špringřích stránkách jen vyplňovala chvilky volného času,které jsem jinak trávila smutněním nad fotkami,pak ale všechno začalo nabírat konkrétnější podoby a než jsem se nadála,bylo rozhodnuto...A navzdory tomu,že cestování nemám příliš v oblibě a když už,tak pěkně od někoho zorganizované a zařízené...:-)) a navzdory všem problémům,které se před "akcí" vyskytly,se nakonec vše zdařilo a 13.8.2004 jsme si po třídenním "automaratonu" přivezli ze švédské chovatelské stanice WOODNOB fenečku s poněkud zvláštním jménem EXPRESS YOUR SELF.Jak už na stránkách bylo prezentováno,říkáme jí ENY,ale také tyranosaurus rex,gremlin,"bestyje" - všechny tyto přezdívky vystihují skutečnost,že máme doma pěkného rajstajblíka!
Enynka je velice temperamentní,chytrá fenečka,se zajímavým rodokmenem - zatím to vypadá,že z ní vyroste exteriérově slušná fenka s výbornou špringří povahou,ale my hlavně doufáme,že bude naprosto ZDRAVÁ.....

 

.Enynka uprostřed mezi sourozenci

 

Vzhledem k tomu,že Enynka splnila naše očekávání co se týče povahy i exteriéru,rozhodli jsme se přivést ze Švédska ještě jednu fenečku.Volba padla na CHS High Score a rodičovský pár Trollängens My Buddy Marlon a High Score Imagine.Me.Tentokrát jsem raději překonala svůj strach z létání a cestu za malou Terinkou (spojenou s návštěvou klubové výstavy) jsem absolvovala letecky.Malá Terinka je podobné "torpédo" jako je Enynka,takže si holčiny náramně rozumí...no a co z ní vyroste,to se pochopitelně ještě uvidí... ;-)

---

8.11.2006 nás bohužel navždy opustil Nikýsek....věděli jsme přibližně od léta 2005, že má rakovinu nosní sliznice..odmítli jsme chemoterapii a zkusili alternativní léčbu...Ačkoli mu veterináři bez chemoterapie dávali jen 2-5 měsíců,(ovšem s chemoterapií to nebylo o moc víc - 8 měsíců,což nám připadalo hrozné) - rok byl celkem bez problémů...ještě se s námi přestěhoval do domečku,užil si zahrady a procházek v krásné volné přírodě....ale bohužel od půlky října se nádor začal zvětšovat a na začátku listopadu jsme už věděli,že nemá smysl ho trápit...nechtěli jsme ho odvážet nikam na veterinu,takže veterinář přijel k nám.....Nikoušek mi usnul s hlavou na klíně...přestal dýchat...srdíčko dotlouklo...odešel....:-(
Pohřbili jsme ho vedle jeho dcery Sherrynky u nás na chatě...na hrobečku bude mít zasazenou jabloň - naprosto zbožňoval aportování jablek.Doufám,že v nebi má pelíšek hned vedle jabloňového sadu......

---

nahoru